Po hektických 14ti dnech, jsme se během hodiny sbalili a bez velkého plánu vyrazili. Bohužel jsme nestihli zjistit si o městech, zemích ani o cestě vůbec nic, ale řekli jsme si, že to bude alespoň větší zábava. Jediné, co jsme před cestou věděli, bylo to, že začínáme v Polsku, jedeme přes sever Německa, Nizozemsko, Belgii do Francie. Když píšu tento článek, zrovna jedeme po dálnici v Německu a těžko říct, zda potřebujeme dálniční známku nebo ne. Rozhodli jsme se neplatit si data v mobilu a spolehnout se jen na Wi-fi, tak uvidíme jak chytré to bylo rozhodnutí 🙂
Vyrážíme z Prahy na Wroclaw
Vyrazili jsme z Prahy v pátek večer směrem na Ostravu (přes Brno), po cestě jsme se stavili na svatbu kamarádky a na návštěvu za rodiči do Valšova (okres Bruntál). Další den překračujeme hranice. Na dálnici jsme platitli mýtné 4,10 zlotých (cca 27,- Kč).
EuroTrip 2015: Praha 0 km > Ostrava 420 km > Wroclaw 660 km
První zahraniční zastávkou byla Wroclaw, říkali jsme si, že kolem tak významného města bude jistě spoustu kempů a tak si ve městě prostě jeden vybereme a přespíme. Víte, že v Polsku ve městech není moc veřejných záchodů a restaurace také není na každém rohu? Opravdu jsme nutně potřebovali na záchod, místní parky neměli zrovna husté křoviny a ve všech zákoutích zrovna vždy někdo byl, restaurace ani kavárna žádná. Měli jsme hroznou radost, když jsme uviděli ceduli veřejných záchodků. Netušili jsme však, že budou zamčené.
Potřeba najít záchod se stupňovala. Šli jsme se zeptat místního zmrzlináře, jestli nám neporadí. Zmrzlinář sice jediné co anglicky rozuměl, bylo slovo „toilette“ a jedinou otázku, kterou se dokázal zeptat bylo „much?“. Tak jsme řekli, že „very much“ už to bylo fakt VERY MUCH! Byl tak hodný a poskytl nám svůj záchod. Díky, prodavači zmrzliny v parku ve Wroclavi!
To že v Polsku neumí moc dobře anglicky, se nám potvrdilo ve více případech, lepší je se s nimi bavit česky. Vy jim rozumíte, oni vám sice moc ne, ale domluvíte se. Po několikahodinovém chození po městě jsme objevili snad jedinou restauraci ve Wroclawi, byla to pizzerka, kde byla řada asi 10 lidí, kteří čekali, až se uvolní místo. Fakt zvláštní, že v tak velkém městě není moc restaurací. Lidi tu asi do restaurací moc nechodí.
Ve městě jsme potkali strašně moc cyklistů a kol ve stojanech. Město tomu bylo uzpůsobeno i cyklostezkami, které lidé hojně využívali a řidiči aut plně respektovali. Bylo tam i mnoho půjčoven kol, přímo na ulici, stačilo se jen registrovat přes SMS.
Problém najít Wi-fi
Ve městě byla na některých označených místech Wi-fi, ale nedokázali jsme se na ni připojit. Jednou se Vojtovi povedlo připojit se asi na 5 minut, mysleli jsme, že se stal zázrak, ale pak to spadlo. Kavárny ani restaurace s Wi-fi nebyly objeveny.
Po procházce městem jsme se vydali k autu, které jsme zaparkovali před nějakými bytovkami. O žádném kempu jsme v okolí neslyšeli ani jsme moc nehledali. Parkovali jsme na skvělém místě, před vchodovými dveřmi nějakého domu. Hledat kemp už se nám nechtěl, a tak jsme spali tam. Nebyli jsme si jisti, jestli se v Polsku může spát v obydlené části ve městě, ale byli jsme strašně nenápadní, fakt.
Další den (úterý 14. 7. 2015) jsme chtěli nutně najít Wi-fi, kvůli klientům a kvůli nalezení cesty kudy se vydáme. Před výjezdem z města jsme našli McDonald’s, ve kterém byla Wi-fi. Vyřídili, jsme všechny potřebné maily a resty.
Pokračujeme do Zielené Góry
Po práci jsme vydali směrem Zieloná Góra, na mapě to vypadalo jako docela velké město tak jsme usoudili, že tam něco bude. Věřte tomu nebo ne, jediné nás tam potkalo, bylo ošklivé deštivé počasí.
Páni policajti, kteří nás tam zastavili nám ale poradili nějaký skvělý kemp ve vedlejší vesnici. Ve videu se podívejte, do jaké vesnice nás poslali, kemp jsme tam nenašli, a možná ani najít nechtěli.
Jinak to, co vidíte je normální cesta přes vesnici, kde jezdil i autobus. Do té doby jsme si říkali, že v Polsku mají proti nám krásné cesty. Našli jsme nějakou Wi-fi v obchoďáku v městě Zielono Góra. Hledali jsme tedy kemp, nejbližší jsme našli v Krosno Odrzanskie. Tak jsme se vydali na cestu do kempu. Říkali jsme si, že sprcha v kempu už by nám docela bodla.
Dvakrát jsme projeli město, po kempu ani zmínka. Tak jsme se ptali lidí, a ti nás směřovali přes celé město zase zpět. Na konci města jsme se na benzínce ptali nějakého pána, jestli neví. Sdělil nám, že tam kemp je, ale že tam nejsou sprchy. Pán se jmenoval Marcin a uměl fakt dobře anglicky a byl to takový vtipálek. Rozhodl se zavolat ženě, jestli může přivést dva cizí lidi, abychom u nich přespali. Žena po tom co zjistila, že nás vidí poprvé v životě, to zamítla. Marcin si však vzpomněl, že kousek za městem je benzínka, kde je i sprcha. Doprovodil nás tam, benzínka však byla již týden mimo provoz. Říkali jsme si, no nic tak zase se jen tak očácháme a sprchu najdeme další den. Marcin nám na sebe dává číslo, že kdyby cokoliv, máme mu zavolat. Za chvilku se za námi vrátil, že volal ještě ženě a můžeme jet k nim na sprchu i na nocleh.
Měli jsme malinko strach, ale těšili jsme se do sprchy. Vešli jsme do krásného moderně zařízeného bytu, manželka Marcina nás vřele přivítala. Dali jsme si jen rychlou sprchu a nabiti novou energií, jsme nocleh odmítli a kolem jedenácté v noci jsme se dali na cestu. Marcin nám radil, že si všechno co potřebujeme, máme koupit ještě před hranicemi, že v Německu je to mnohokrát dražší. Přespali jsme ještě v Polsku na benzínce, kde jsme si ráno doplnili vodu a benzín a pádili dál směr Německo.
Celkové náklady
- dálniční poplatek někde mezi Ostravou a Wroclav – 4,10 zlotých (27,- Kč)
- 2x točená zmrzlina – 8 zlotých (52,- Kč)
- večeře, 2x těstoviny, 2x čaj – 38 zlotých (247,- Kč)
Chystáte se do Polska? Přečtěte si článek Polsko v jedné minutě, ať víte, na co se připravit.
